♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥♥○♥○♥○○♥♥♥○♥○♥○○♥○♥○♥○♥○♥○♥♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○♥○

Prosinec 2010

Music

8. prosince 2010 v 15:34 Pár good písniček

Kurd Maverick - Hell Yeah



Nari & Milani and Cristian Marchi with Max C - Let It Rain



Tim Berg - 'Seek Bromance'



DJ Fresh - Gold Dust






Duck Sauce - Barbra Streisand



Netsky - Everyday





zde CUT from MARIO RANIERI...


Swedish House Mafia - One (Your Name)





The Black Eyed Peas - Don't Stop The Party


Marie Terezie, Josef II.

2. prosince 2010 v 23:17 | wikipedia |  Referáty

Marie Terezie





známá také jako "císařovna Marie Terezie",často označovaná jakoMatka dvou císařů bylaarcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741-1780) a českou (1743-1780). Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně.
Marie Terezie byla také manželkou Františka I. Štěpána Lotrinského, který byl 13. září
1745 zvolen římským císařem. Za císařovnu je sice označována, ale jako žena nemohla být císařovnou zvolena, ale ani se nenechala korunovat, když byl její manžel za císaře zvolen.Marie Terezie byla nejstarší dcera císaře Karla VI a Alžběty Kristýny Brunšvické byla předpokládanou dědičkou habsburských zemí(rakouského dědictví), protože její jediný bratr Leopold zemřel ve věku necelých sedmi měsíců (ještě před jejím narozením). Brzo poté, roku 1730 umřela i nejmladší, teprve šestiletá sestra Marie Terezie - Marie Amálie.
Marii Terezii vychovávali hned od mládí jezuité, kteří ji učili hlavně náboženství. Kromě náboženství se Marie učila dějinámlatiněfrancouzštině a němčině. Dále pak ještě například kreslení, tanci a hudbě.
S Františkem Štěpánem se poprvé setkala již v šesti letech, kdy přišel z Nancy do Vídně. Ihned si ho oblíbil otec Marie Terezie - Karel VI., jenž v něm viděl svého syna, kterého mu osud odepřel. Snad největším problémem v počátcích vztahu mezi Marií Terezií a Františkem Štěpánem byl věkový rozdíl.
Marie po otci převzala zuboženou monarchii, nebyl nikdo kdo by vedl politiku v říši a armádu.
Docházelo k reformám nezbytným pro rozvoj společnosti, zaváděné osvícenským panovníkem, prostřednictvím státu. Tím byla posílena moc panovníka, který jmenoval státní úředníky, spravující země a kraje. Byly vytvořeny soudní a berní reformy, které zdanily šlechtickou půdu. Stát mohl zasahovat do vztahů mezi vrchností a poddanými, kterým se snažil zlepšit životní úroveň. Ke zrušení nevolnictví se Marie Terezie neodvážila.
Stát podporoval zakládání manufaktur a rozvoj průmyslové výroby. Budovaly se cesty, zlepšilo poštovní spojení, byla zavedena jednotná soustava měr a vah a jednotná měna. Díky těmto reformám se z habsburského konglomerátu stal moderní centralizovaný stát, plně přizpůsobený osvícenskému století. Čím byla Marie starší, tím se zdála její vláda konzervativnější a opatrnější. To vedlo k neshodám s jejím synem Josefem ll.
Marie měla šestnáct dětí a deset z nich přežilo. Pečlivě je vychovávala, byla pilnou hospodyní, milující a věrnou manželkou. Reformy provedené za vlády této panovnice, oslabily český stát.Vlastenci nesouhlasili s upřednostňováním němčiny na úřadech a ve školách. Správně se domnívali, že Marie Terezie nechová sympatie k českému národu. Neodpustila mu, že když byl Karel Albrecht v prosinci 1741 korunován, většina české šlechty, duchovenstvo a téměř všechna královská města, mu složily hold. Marie Terezie vládla čtyřicet let a ovlivnila osud habsburské říše. Vytvořila moderní rakouský stát , je proto zařazena mezi velikány země.
Zásluhy Marie Terezie:
Za vlády Marie Terezie došlo k významným reformám v soudnictví, finančnictví a školství, k celním úpravám, k zakládání manufaktur a k rozvoji průmyslové výroby. Budovaly se nové cesty, zlepšovalo poštovní spojení, byla zavedena jednotná soustava měr a vah, jednotná měna. Z habsburského konglomerátu se stal moderní centralizovaný stát.

Josef II.


v letech 1765 až 1790
císař
Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský. Je jedním z nejdůležitějších panovnických představitelů evropského
osvícenství, prosadil řadu osvícenských
reforem.  Josef II. byl nejstarším synem rakouské, české a uherské panovnice Marie Terezie a císaře Svaté říše římské národa německého Františka I.Josef byl prvním panovníkem pocházejícím z Habsbursko-Lotrinské dynastie. Byl dvakrát ženatý. Poprvé s Isabellou Parmskou (1760 až 1762), kterou hluboce miloval, ale která jeho city neopětovala. S Isabellou měl dvě dcery. Po její předčasné smrti už nebyl schopen navázat žádný užší citový vztah k jiné ženě, ani ke své druhé choti; k druhému sňatku ho donutila Marie Terezie.Jeho druhou manželkou byla sestřenice druhého stupně, dcera císaře Karla VII. Bavorského a Marie Amálie Habsburské - Marie Josefa Bavorská (1764 až 1767). Manželství zřejmě ani nebylo konzumováno.Jeho jediná přeživší dcera s Isabellou, Marie Terezie, zemřela v lednu 1770 na zápal plic.
Od roku 1764 vládl po boku své matky Marie Terezie, když byl ve Frankfurtu zvolen císařem
Svaté říše římské. Faktickou moc však v rukou stále třímala Marie Terezie. V tomto období se se svou matkou často dostával do ostrých konfliktů. Od smrti své matky v roce 1780 vládl sám a byl zvolen i králem českým a uherským. V této době také prosadil své hlavní reformy. Během své vlády vydal přes 6000 výnosů (v průměru téměř 2 denně). Za nejdůležitější z nich lze považovat zrušení cenzury (později ji znovu obnovil, ale podstatně omezenou), toleranční patent a zrušení nevolnictví.Byly ale i jiné změny: zlepšení postavení židů, srovnání daní a možností provozovat řemesla, změna doplňování vojska), zřízení katastru půdy a domů (josefínský katastr), reforma trestního práva (mj. v podstatě zrušen trest smrti), zavedení nových úřadů a úředních hodin, tajná policie, zřízení sítě nemocnic, porodnic, nalezinců, blázinec, reformy školství, reformy ovlivňující katolickou církev. Řada reforem byla namířena proti církvi (například zrušení klášterů, které se nezabývaly vzděláváním, zdravotnictvím nebo vědou - téměř poloviny). Některé však katolické církvi mohly dlouhodobě i prospět (možnost odchodu do důchodu pro staré kněze). Stát rovněž převzal výuku kněží (později zrušeno). Mnoho reforem se v praxi ukázalo jako nepřínosné nebo nepřijatelné. Některé byly zrušeny už za Josefova života (například zákaz pohřbívání v rakvích[1], aby se ušetřilo dřevo a stromy, mělo být nahrazeno pohřbíváním v plátěných pytlích do hrobů vysypaných vápnem), mnohé po jeho smrti (například radikální reforma daňového systému). Podle některých pramenů mu ke konci života, kdy navíc i císařství bylo v těžké situaci, úředníci podstrkovali k podpisu nařízení rušící řadu reforem, přičemž Josef už možná ani nevěděl, co podepisuje. Díky jeho rozhodnému a nekompromisnímu postupu v předchozích letech však řada reforem už odvolat nešla.

Toleranční patent

První z velkých patentů
ve skutečnosti však šlo spíš o sérii nařízení upravujících problematiku tolerance různě pro různé země monarchie.Toleranční patent rušil církevní monopol katolické církve v rakouských korunních zemích a dovoloval vedle katolického vyznání také luteránské, kalvínské a ortodoxní křesťanství. Nejednalo se o zrovnoprávnění, ale o "toleranci" .Od roku 1782 byla podobným způsobem víc tolerována i židovská víra. Židé se od té doby mohli věnovat většině běžných povolání, studovat na univerzitách, v některých oblastech dokonce mohli vlastnit půdu. Bylo zrušeno potupné označování žlutým kolečkem, někde mohli být oslovováni "pane" místo "žide". Nadále např. nesměli vstupovat do státních služeb. Zrušil tzv. "židovské mýto" (židé ho museli platit u městských bran), zakázal tzv. "křty z nouze" (židovské dítě, někým zpravidla proti vůli rodičů pokřtěné muselo být v důsledku toho odebráno rodičům, protože už se nemohlo stát Židem). Byla ovšem zároveň zrušena rabínská soudní pravomoc, hebrejština a jidiš už pro židy neplatily jako úřední řeč, každý žid musel převzít německé jméno.

Další reformy

Josefínský katastr byl soupis veškeré půdy říše, poddanské i panské bez rozdílu a zaváděl její rovné zdanění (rušil tak dřívější mnohé daňové úlevy vrchnosti). Berní a urbariální patent mj. rušil povinnost roboty a nahrazoval ji peněžními dávkami, v přechodném 1ročním období měli poddaní robotovat za mzdu, daňové zatížení poddanských usedlostí nemělo překročit 30 % výnosu pozemku. Oba byly zrušeny ještě za Josefova života.
Josef II. se snažil o centralizaci své říše. Z toho důvodu chtěl jako jediný a jednotící jazyk prosadit němčinu. Tím (a zrušením nevolnictví, které umožnilo stěhování do měst) zavdal nechtěně jeden z impulzů k započetí boje za obranu národních jazyků, který je v Česku znám jako národní obrození. Přitom byl jedním z mála vládnoucích Habsburků, kteří uměli česky.
Josef II. zemřel (částečně zřejmě i v důsledku přepracování) v roce 1790. Na trůn po něm nastoupil jeho mladší bratr Leopold II.




Soubor:Mariatheresiaoldfamily.jpg